Jak vychovat zodpovědné dítě

S nezodpovědností se dnes setkáváme na každém rohu. Někteří lidé jsou k důsledkům svých činů lhostejní nebo zodpovědnost házejí na druhé. Co dělat, aby se takto nechovaly i naše děti?

„Můj syn má 29, stále bydlí se mnou a nikde nepracuje. Jsem v důchodu a živit ho je pro mě náročné,“ ponosuje se 66letá Marta. „Navíc má vysoké telefonní účty, které nemá z čeho zaplatit a musím je hradit já. Je velmi nezodpovědný. Nevím, co jsem udělala špatně, vždy jsem se snažila mu dát všechno. Byla jsem si jistá, že má dokonalou výchovu.“

Kde se tedy stala chyba, proč jsou naše děti úplně jiné než my a nesplňují naše očekávání?

Podle dětské psycholožky Renáty Cagalové je velmi důležité dát dítěti přiměřenou volnost a nedělat věci a rozhodnutí za něj.

„V období puberty je po emoční stránce dítě již dostatečně zralé, aby dokázalo převzít zodpovědnost za své činy. Rodič by ho měl na konkrétní modelové situace dostatečně připravit již v raném dětství prostřednictvím tzv. logických důsledků, vyvozených z různých každodenních situací. V pubertě už je však na samotném dítěti, aby se s případným problémem umělo vhodně vypořádat. “

Děti mají svou hlavu
Rodiče přirozeně pociťují potřebu předávat dětem své moudrosti a zkušenosti, avšak často je obírají o možnost být samostatnými osobnostmi se svým názorem a svými rozhodnutími.

Všichni se učíme zejména na svých chybách a děti také. Podle psycholožky je dobré dávat dítěti najevo, že má v rodičích oporu a může se na ně obrátit, pokud potřebuje pomoc, „jednoznačně však neplňte jeho povinnosti. Ideální volbou je, pokud můžeme nechat dítě, aby rozhodovalo za sebe samé, ale v takovém případě je důležité dodržet důslednost a trvat na převzetí odpovědnosti za způsobený čin. Takový model by mu měl být znám od dětství, ale v období puberty je obzvlášť důležitě umocnit jej.“

Marta udělala pro syna opravdu všechno
Marta se svému synovi věnovala naplno, vybrala mu nejlepší školu, chodil na klavír i tenis. Vždy byla nablízku, když potřeboval pomoc. Podle ní byly děti v pubertě velmi špatné, takže mu zakázala se s nimi setkávat, aby ho nezlákaly na špatné chodníčky.

Nezapojovala ho ani do domácích prací, „chlap nemá co dělat ženskou práci, vždy dostal na talíř a z kuchyně jsem ho vyháněla. popisuje fungování rodiny Marta.

Na otázku proč se její syn chová nezodpovědně a ve věku, kdy si jiní zakládají vlastní rodiny žije u matky a nepracuje, si vlastně odpověděla sama.

Syn si totiž jednoduše řečeno zvykl na to, že nic nemusí. Nedokáže se rozhodovat, neboť matka vždy rozhodla za něj, nedokáže nést zodpovědnost, neboť matka ji automaticky přebírala za něj. Nic nedělá, neboť vždycky všechno dělala matka.

Nejnovější články

Další články autora