Škola je prý základ života, jenže všichni školou povinní dodávají – učení je mučení. Většinu dětí je třeba do učení a školních povinností nutit. Je to správné?
Určitě to dobře znáte, přijdete unavená z práce a kromě přípravy večeře vás čeká těžký boj se svým potomkem nad domácími úkoly a učením. Málokteré dítě si samé udělá úkoly a zodpovědně se připraví do školy. Nemluvě o tom, že učivo je častokrát tak náročné, že ani rodiče nedokážou dítěti s úkoly pomoci.
Po celodenním stresu v práci a nutné péči o domácnost může být čas a energie, kterou škola vyžaduje doslova nezvládnutelná. Unavené je také dítě a učení je to poslední na co má chuť.
Některé děti se učí s lehkostí, jiné obtížně as odporem. Špatné známky pak spouští nekonečný kolotoč výčitek, trestů a trápení.
Podle psycholožky Renáty Cagalové je při nechuti dítěte k učení vždy třeba zabývat se příčinou, „samotné nucení má za následek pouze prohlubování odporu, což může vést k různým somatickým obtížím jako bolest bříška, hlavy a pod. Pokud má dítě nevoli učit se jen některé předměty, je možné, že potřebuje pomoc – ať už ze strany rodiče, odborníka nebo doučovatele. Doma například může učení probíhat formou hry.“
Na prvním stupni základní školy je důležité najít společně s dítětem systém plnění školních povinností, později by se mělo dítě připravovat do školy samé s občasnou asistencí rodiče, pokud potřebuje něco vysvětlit, pomoci.
Velmi důležité je také nepřeceňovat schopnosti dítěte, ale reálně je posoudit. Nemohou být všichni mimořádně nadaní a jsou děti, které jsou více orientovány na umění než na matematiku.
Většina rodičů řeší špatné známky svého dítěte různými tresty, nátlakem, domlouváním či zvýšenou kontrolou.
„Při celkové nechuti k učení můžeme najít příčinu i v nesprávném přístupu k dítěti. To znamená, že není dostatečně a správně motivovány. Jako motivaci nikdy nepoužíváme tresty a výhrůžky, naopak vedeme školáka k tomu, aby si sám uvědomil potřebu vzdělání a bral jej jako příležitost moci se v budoucnu materiálně zabezpečit nebo vykonávat vysněné povolání,“ vysvětluje psycholožka a zdůrazňuje, „rodič by také neměl zapomínat každý , i když jen malý úspěch pochválit nebo odměnit.“
