Lásku ke sladkostem dětem vštěpujeme nevědomky. Z čokolády a bonbonů se stala součást výchovy. Odměňujeme jimi poslušnost nebo dobré známky, někdy zase poslouží jako úplatek při vyjednávání.
Ani si neuvědomujeme, kolikrát použijeme mnohomluvnou formulku „pokud si uklízíš pokoj, dostaneš něco dobrého“. Další svědectví, že sladkostem patří výsostné postavení v jídelním lístku, poskytují rodinná alba.
Fotky se sladkostmi patří k nejpopulárnějším. Na mnoha jsme zvěčnili okamžiky, jak dítě sfukuje svíčku zapíchnutou v narozeninovém dortu, zápasí s obrovským zákuskem či sedí s pusinkami zababranými od pudinku.
Lásku ke sladkostem máme v sobě pevně zakořeněnou. Většinou si to uvědomíme teprve tehdy, když zjistíme, že naše dítě má velký problém odolat jim.
Na vině je chemie
Američtí vědci mluví o naprogramovanosti dítěte na sladkou chuť. Uspokojuje jeho biologickou potřebu spojenou s růstem a podněcuje jej hledat doplňkovou energii. Sladká chuť vysílá signál, že jídlo obsahuje spoustu kalorií, organismus jej dokáže snadno zpracovat a vytvořit si zásoby energie.
Máme-li sladkosti po ruce, jen stěží jim dokážeme odolat. „Cukr je akumulovaná energie, po které lidský organismus touží, protože ví, že si prostřednictvím něj zajistí přežití,“ vysvětluje výživový poradce Libor Javro. „Do jaké míry je návykový, je diskutabilní.
Závisí na psychickém stavu člověka a jeho morálně-volních vlastností.“ Děti sladkostem odolávají mnohem obtížněji, oproti dospělému člověku jsou v nevýhodě „Nemají zatím vyvinuté volní vlastnosti, takže cukr je pro ně mnohem návykovější,“ upozorňuje Javro.
Poznej své dítě
Sladkosti slouží dětem jako psychická podpora. Sladká chuť as ní spojené příjemné pocity navozují iluzi, že všechny emocionální problémy jsou vyřešeny. Pokud je dítě na sladkosti závislé, možná jen potřebuje více pozornosti. Zvýšený příjem cukru může v dětském organismu postupně zdeformovat pocit zasycení.
Bez přísunu sladkostí se pak dítě cítí hladové. „Na rozdíl od dospělých děti nad jídlem příliš nepřemýšlejí. Jejich organismus si automaticky vybírá nejkratší cestu v příjmu energie, tedy prostřednictvím cukru,“ tvrdí Libor Javro.
Důležité je vědět, kdy se dítě zvykne utíkat ke sladkostem. Pokud mladému organismu poskytneme příliš často příležitost ke konzumaci cukru, ohrožujeme jeho zdravý vývoj. Podle Libora Javra tomu lze předejít konzumací pravidelné a vyvážené stravy po celý den.
Dnešní děti nejsou jiné
Dnešní děti mají v porovnání s předchozími generacemi více možností pro rychlou konzumaci sladkostí. Buchty, koláče, šulance s mákem, švestkové knedlíky nahradila čokoládová tyčinka, krupicovou kaši cereálie. Touha po sladkostech zůstala stejná.
„Rozdíl je v možnosti výběru. Když máma kdysi chtěla udělat dítěti radost, připravila palačinky. Dnes pro nedostatek času volí čokoládu,“ říká výživový poradce. Tento způsob je pro dospělé pohodlnější a účinek bývá okamžitý.
„Čokolády jsou pro většinu rodičů velmi dobrý prostředek k chvilkovému odpočinku od dítěte,“ dodává odborník. Na druhé straně roste i zástup rodičů, kteří o jídelníčku svých ratolestí aktivně uvažují. Nabídnutí první čokolády odkládají, respektive přiklánějí se k rozhodnutí nenabídnout mu ji vůbec.
„Konzumaci čokolády podobně jako přeslazených potravin je třeba oddálit alespoň do čtvrtého nebo pátého roku dítěte. Jako zdroj sladké chuti do té doby plnohodnotně slouží ovoce.“ Ze sladkostí však v žádném případě není třeba dělat démona.
„Pokud rodič dokáže dítě navigovat ve vytváření zdravých stravovacích návyků, občas mu může dopřát i něco sladkého,“ dodává odborník.
